„Oran si děti získal hned na začátku svým úsměvem a přirozeností. Vtáhl je do dění na koncertě tleskáním, zpíváním, názorně předváděl, co děti budou dělat po něm a stále je povzbuzoval. Všechno bylo takové neformální, přirozené a děti se brzy přestaly ostýchat. Zaujal je i tím, že hudebním nástrojům dával jména a povídal o svém původu a cestování.
//
Dětem se vůbec po skončení koncertu nechtělo domů a prozpěvovaly se popěvky nejen cestou domů, ale i další dny.“{ZŠ Míru, Děčín}